…hromská

Jednou za Janou po koncertu přišel člověk, který ji právě slyšel. Oči mu ještě svítily a povídá jí: “Ty na tu kytaru hraješ jako chlap!”

Skoro to trefil. My, co s Janou hrajeme, víme, že na tu kytaru hraje jako chlap a ženská dohromady. Energie za dva, někdy něha, někdy pořádnej macho, někdy je to syrový, jindy je domyšlený každý detail. A to popisuji zhruba první tři minuty koncertu, než se rozjede.

Napsat sem něco tak jednoduchého jako “Jana je písničkářka, doprovází svůj zpěv na kytaru a hraje dobrý blues” by asi bylo jako slíbit vám k narozeninám živé štěňátko a přinést plyšáka s pěknou mašlí.

Jako malá běhala Jana po Chebu s obrovskou kytarou na zádech. Když trochu povyrostla, běhala hlavně od hospody k hospodě. Kytara na zádech jí zůstala, takže na ni každou chvíli někdo zařval od stolu: “Štromská, Štromina, poď nám zazpívat, poď nám zahrát.” Janička díky tomu pravidelně cvičila a její vztah k hudbě se prohluboval. Došla během toho také k poznání, jak je pro ni důležité nadále se vzdělávat. Proto se rozhodla jít na konzervatoř. Jestli vás zajímá, jak se z té hospody vydat do školy, nechte si to vyprávět přímo od Jany.

O pár let později vyrazila Janička do světa s úplně novým repertoárem. Operní zpěv, který na konzervatoři vystudovala, smíchala se svým folkem a bluesem. Hudba ji od té doby provází vším, co dělá. Spoustu let se věnuje divadlu a tvorbě scénické hudby - ať už do vlastních či dalších představení. Několik let dělala muzikoterapii s neslyšícími. Vyučuje zpěv a kytaru. Nejvíc ji a její ženu pobavilo, když začala jako porotkyně v hudební soutěži. Rychle toho nechala, protože se stávalo, že u ní vyhráli všichni.

Divadlo jí sedí lépe. Spolupracovala například s Divadlem Lampion, Bábkovým divadlem na rázcestí v Bánské Bystrici, nebo s Norským Teater Innlandet. Zastavila také ve svém rodném městě v Chebu. V Táboře spolupracovala na hudbě s Divadlem Kapota a Divadlem Voživot. Také se věnovala komponování hudby k inscenacím loutkového Divadla Dokola Tábor. V současnosti vystupuje s vlastními pohádkami. Hodně přitom řádí. Divadlo dělá pro všechny, kdo věří na pohádky a zázraky.

Jestli jste to dočetli až sem s tím, že se konečně dozvíte, jak je to s Janiným hraním na koncertech, máte trochu smůlu. Odbydu vás s tím, že některé věci se píšou nesnadno a raději vás na nějaký koncert pozvu. Přijďte a vezměte s sebou někoho, komu chcete dát pusu.

Tak zatím!

Jirka Z.